Vyhlazovací tábor Bełżec (SS-Sonderkommando Belzec) - Koncentrační tábory -

Vyhlazovací tábor Bełżec (SS-Sonderkommando Belzec)

Za německé okupace se Bełżec nacházel v okrese Zamość (Kreishauptmannschaft Zamość), v lubelském distriktu (Distrikt Lublin) Generálního Gouvernementu (Generalgouvernement).

Vyhlazovací tábor Bełżec (SS-Sonderkommando Belzec) fungoval od 1. listopadu 1941 do 30. června 1943. Jednalo se o jeden ze tří vyhlazovacích táborů, které byly založeny kvůli provedení akce „Reinhardt” (Aktion Reinhardt), tj. vyhlazení Židů v Generálním Gouvernementu. Vedení tábora měl na starosti velitel SS a policie v lubelském distriktu Odilo Globocnik, který řídil akci „Reinhardt”. S ohledem na umístění poblíž hranic tří distriktů byl Bełżec střediskem likvidace Židů z ghett v lubelském, krakovském a haličském distriktu. Transporty se skládaly zpravidla ze 40 až 60 nákladních vagónů (v každém z nich bylo přepravováno 100 až 130 osob). Transporty přijížděly s přestávkami od 15. nebo 16. března do konce listopadu 1942. Židé byli usmrcováni ve třech plynových komorách za použití výfukových plynů ze spalovacích motorů. Ostatky zavražděných byly pohřbívány do masových hrobů, tzv. jam smrti. V říjnu 1942 bylo zahájeno spalování těl obětí, a to jak těch z tehdy přijíždějících transportů, tak i ostatků pohřbených v jámách smrti dříve. Spalování těl pokračovalo až do jara 1943. Následně bylo zařízení táborů demontováno a areál byl zalesněn. Poslední židovští vězni bylo posláni do vyhlazovacího tábora Sobibór.

Veliteli tábora Bełżec byli postupně: SS-Hauptsturmführer Christian Wirth a SS-Hauptsturmführer Gottlob Hering. Posádku tvořili esesmani a dozorci ze školicího tábora SS Trawniki.

Ve vyhlazovacím táboře Bełżec zahynulo cca 500 tisíc Židů, zejména z území Generálního gouvernementu. Byli zde taktéž zavražděni Židé z dalších zemí Němci okupované Evropy, a také cca 1500 Poláků a přesně nezjištěný počet Romů.